O budoucnosti dítěte se hodně rozhoduje ve čtrnácti, patnácti letech, když se vybírá střední škola. Pro děti vyrůstající v dětských domovech je to chvíle, kdy se jejich dráha často zúží dřív, než vůbec začala. Velká většina z nich odejde se středním vzděláním zakončeným výučním listem. Samo o sobě na tom není nic špatného, řemeslo má v životě cenu. Problém je v tom, že u dětí z domovů to není svobodná volba, ale skoro pravidlo, a netýká se jen těch, kterým by jiná cesta nešla.
Učňák v dosahu domova
Podle dlouhodobých zjištění odchází kolem sedmdesáti procent dětí z dětských domovů do života s výučním listem. Pro srovnání, v běžné populaci míří do učebních oborů s výučním listem jen asi pětina středoškoláků, podle dat Českého statistického úřadu šlo ve školním roce 2022/2023 zhruba o dvacet procent. Děti z ústavní péče jsou tedy mezi učni výrazně přezastoupené.
Důvodů je víc a často se sčítají. Roli hraje praktická logistika, kdy se vybírá učiliště v dosahu domova, ne škola podle talentu nebo zájmu dítěte. Roli hrají nízká očekávání okolí a podlomené sebevědomí, kdy si dítě samo netroufne na maturitu, protože mu nikdo neřekl, že na ni má. A roli hraje i tlak mít co nejdřív v ruce řemeslo, které uživí. Výsledkem je, že nadání jednotlivých dětí zůstává často nevyužité.
Když chuť studovat nestačí
Není pravda, že by tyto děti o vzdělání nestály. Velká část z nich během pobytu v domově říká, že by chtěla pokračovat dál, na maturitu nebo na vysokou. Ve skutečnosti to ale dokáže jen zlomek. Po osmnáctinách totiž tlak na okamžitý příjem převáží. Kdo nemá rodinu, která ho po dobu studia podrží, musí se uživit sám, a studium je v takové situaci luxus, na který nezbývá čas ani peníze.
K tomu se přidává prostředí. Doma za rodiči, kteří pomohou s úkolem, vysvětlí látku nebo prostě jen řeknou, že to má smysl, tu většinou není nikdo. Chybí klidné místo na učení i někdo, kdo studium odmění a ocení. Česko přitom dlouhodobě patří mezi země, kde se dětem jen těžko daří překonat vzdělání svých rodičů, a u dětí bez funkční rodiny je tento strop ještě níž.
Co by pomohlo
Nástroje existují. Mladý dospělý, který dál studuje, může až do šestadvaceti let pobírat opakující se zaopatřovací příspěvek 17 250 Kč měsíčně, navázaný na individuální plán se sociálním kurátorem. To samo o sobě umožňuje studovat i bez rodinného zázemí. Jenže peníze nestačí, když chybí motivace a podpora.
Tady se ukazuje smysl mentorských a patronských programů, kdy má mladý člověk po boku dospělého, který mu fandí, pomůže se školou i s rozhodováním a ukáže mu, že vzdělání je dosažitelné. Stejně důležité je už během pobytu v domově směřovat děti podle jejich skutečného talentu, ne podle toho, která škola je nejblíž. Reforma výchovných plánů, která by cílila na maturitu a vysokou školu místo automatického učňáku, by pro řadu dětí znamenala úplně jinou budoucnost.
Souvislosti
Vzdělání je jen jeden z dílů. Na startu do dospělosti se u dětí z ústavní péče potkává hned několik znevýhodnění najednou, od dluhů z dětství po chybějící bydlení. Podrobně se tomu věnují naše texty Z dětského domova rovnou do exekuce a Domy na půl cesty: most, který chybí, a doprovodná studie o tranzici z ústavní péče do samostatného života, kde najdete data, zdroje i poznámky redakce k ověření.